Svědectví našeho pastora a historie našeho sboru

Je to už 30 let, co jsem v roce 1990 ve věku 15 let uvěřil v Boha a odevzdal své srdce Pánu Ježíši Kristu. Nikdy na ten den nezapomenu, kdy k nám domů přišel s mojí babičkou velice známý slovenský kazatel br. Július Kremský, který byl hostem v církvi, kterou moje babička tehdy aktivně navštěvovala. Hned po shromáždění mu řekla o svém vnukovi, který pořád čte bibli a další knihy, má spousty otázek a ona mu na ně neumí odpovědět… Nezaváhal ani minutu a i když měl domluvený další program v církvi, šel s ní tehdy pěšky téměř půl hodiny k nám domů, že mně prostě musí vidět…

Opravdu jsem měl mnoho otázek a moje mladé a hladové srdce po pravdě nasávalo jeho trpělivé a láskyplné odpovědi jako houba vodu… Po necelé hodině našeho rozhovoru jsem byl zcela přemožen upřímností, opravdovostí a láskou, které z bratra kazatele přímo vyzařovaly a spolu s ním na kolenou a v slzách radosti odevzdal svůj život a srdce Pánu Ježíši Kristu a prožil něco, čemu my křesťané říkáme “nové narození“ nebo “narození z Boha“. Byl to tak silný zážitek, že jsem okamžitě věděl, že i kdyby se v mém životě dělo cokoliv, nikdo a nic už nezpochybní mé přesvědčení o existenci Boha Otce a jeho dobrotě a lásce ke každému člověku. Netušil jsem tehdy, že mé nezlomné přesvědčení bude pořádně prozkoušeno, ale o tom později… Byl jsem vychováván od dětství v křesťanské rodině, jako hodný a poslušný “synek“, ale i já jsem potřeboval prožít osobní setkání s Bohem a záchranu, která je v Ježíši, stejně jako každý jiný člověk bez výjimky, ať už se jedná o ty největší hříšníky nebo naopak ty největší slušňáky…

„Ale můj Bůh a milující nebeský Otec mi ve své dobrotě a laskavosti všechno odpustil a vynahradil. „

Od počátku jsem začal být velice aktivní v církvi a již za dva roky ve věku 17 let se stal vedoucím mládeže v našem křesťanském společenství, které jsme navštěvovali. Jelikož miluji hudbu v každé její podobě, hru na kytaru a zpěv, brzo jsem se stal i jedním s vedoucích týmu chval a uctívání našeho sboru. Tahle vášeň a služba mi vydržela po celá léta mého následování Boha až dodnes. Zdálo by se, že můj život je jasně “nalajnovaný“ a vše běží správným směrem “jako na drátkách“, ale nikdy není nic tak růžové, jak se zdá být…

Po několika aktivních letech v církvi, přišla do mého života určitá frustrace a falešný pocit, že mi něco chybí a uniká, něco, co v církvi nenajdu a co mají moji přátelé, kteří žijí nekřesťanským způsobem života ve světě… Začal jsem pošilhávat po na Bohu nezávislém životě ve světě a začal se vzdalovat Bohu i církvi. Nikdy jsem nepřestal věřit v Boha a v záchranu, která je pouze a jen v Ježíši Kristu, ale téměř 5 let jsem “bloudil“ v pustinách tohoto světa a hledal tam něco, co se tam stejně nedá najít… Jediné skutečné štěstí a naplnění totiž člověk může najít jen a pouze v životě s Bohem, nikde jinde.

Díky Bohu jsem si tohle všechno mohl plně uvědomit, otočit se o 180° a vrátit se zpět na tu úzkou stezku života s Bohem, života v souladu s Božím slovem, po které nadšeně kráčím i běžím až dodnes… Když se na to dívám zpětně, tak vidím, že to byl jen promarněný čas a příležitosti, které jsem mohl s Bohem prožít, kdybych nesešel z jeho cesty, které se už nevrátí. Ale můj Bůh a milující nebeský Otec mi ve své dobrotě a laskavosti všechno odpustil a vynahradil. Znovu jsem začal aktivně navštěvovat církev a po nějakém čase i sloužit chválou a uctíváním Boha, které je mým prvním a základním povoláním v těle Kristově – církvi.

Nakonec Bůh přivedl do mého života úžasnou ženu Patricii, se kterou jsem se mohl oženit a založit s ní rodinu. Máme tři nádherné dcerky Lucinku, Alenku a Ewičku, které jsou nám velikou radostí a požehnáním.

Před několika lety jsme s mou ženou Patricií založili nezávislé křesťanské společenství v Třinci, kdy jsme začali tzv. “od nuly“ a stali se jeho pastory a zároveň i chválícím týmem. Jak šel čas, a do našeho společenství přibývali noví lidé s dětmi, započala u nás i dětská služba, která probíhá během našich shromáždění a kterou vidíme jako velmi zásadní a důležitou pro celé naše společenství.

Na podzim roku 2019 jsme se stali pevnou součástí státem uznané Církve Nová naděje a jejím plnohodnotným sborem v Třinci. Vydatně nám v tom pomáhali naši přátelé a pastoři sboru Církve Nové naděje v Ostravě, Jirka a Martina Najzarovi. Patří jim za to náš veliký dík.

Jsem za všechno Bohu velmi vděčný, naplno si užívám Boží dobroty a požehnání a spoléhám se na jeho pomoc a lásku v každé situaci, která mě v životě potká. Pokud tě zaujalo tohle moje krátké svědectví, a jsi člověk, který hledá odpovědi pro svůj život, stejně jako kdysi já, můžeš mi zavolat nebo napsat. Anebo se k nám můžeš přijít podívat a osobně se setkat se mnou a dalšími lidmi, jako jsem já. Boží láskyplné srdce, jakož i naše společenství, je otevřené úplně pro každého…

„Jsem za všechno Bohu velmi vděčný, naplno si užívám Boží dobroty a požehnání a spoléhám se na jeho pomoc a lásku v každé situaci, která mě v životě potká. „