Proč je tolik církví, aneb jednota za každou cenu?

Snad každý z nás si někdy v životě položil otázku, proč je vůbec tolik církví, když Bůh je jen jeden a Bible je také jen jedna? Proč křesťané nemohou tvořit jen jednu církev, aby byli jedno, tak jak si Bůh přeje?

     Bůh si opravdu velmi přeje, aby jeho učedníci byli v jednotě, aby byli jedno, tak jako Pán Ježíš a Otec v nebi jsou jedno. Jak je tedy možné, že dnes v křesťanství existuje tolik různých denominací?

     Jsem přesvědčena, že rozdělení v církvi je přímým důsledkem toho, že není jednota v chápání Božího slova. A jak se píše ve verši Amos 3:3: ,,Mohou snad jít dva společně, když nejsou ve shodě?“ Pokud se církve neshodnou na chápání základních otázek života s Božím slovem, pak nemohou být v jednotě a nemohou jít spolu stejnou cestou. A to je důvod, proč je tolik různých křesťanských církví.

     V Božím slově je zjevena Boží vůle pro člověka, Boží záměry s námi a detailně představeno jeho vykoupení. Problém nejednoty nastává, když se Boží děti neshodnou v chápání Božího slova. Sláva Bohu, že všechny křesťanské církve vyznávají Pána Ježíše Krista, jako našeho osobního Spasitele. Víra v Pána Ježíše Krista je základem, díky němuž se můžeme nazývat bratři a sestry a všichni jsme tak součástí nádherné Boží rodiny, bez ohledu na to, k jaké církvi se hlásíme. Měli bychom si vážit jeden druhého už jen proto, že všichni máme stejného Otce v nebesích, bez ohledu na to, v jaké jsme církvi. Avšak rozdíly v chápání Božího slova existují, a to je právě důvod, proč je tolik církví.

     Pro bližší pochopení uvedu pár příkladů. Některé církve například věří tomu, že nás Pán Ježíš vykoupil pouze z našich hříchů, ale už nevěří tomu, že svou obětí na kříži pro nás zaopatřil i uzdravení těla a duše a finanční zaopatření již pro život na této zemi. Jak tedy mohou být v jednotě církve, které se v těchto základních otázkách neshodnou? Další církev např. přijímá z Božího slova vyučování o křtu v Duchu Svatém a mluvení v jazycích, jiné církve to ovšem odmítají a jsou přesvědčeny, že tohle bylo pouze pro první učedníky a apoštoly, ale dnes už ta doba pominula. A další církve zase učí, že pokřtít se má člověk, až poté, co uvěří, ovšem jiné církve učí, že když pokřtíme malé děti, je podmínka biblického křtu splněna. Jak se mohou tyto církve sjednotit a dát se dohromady, když v tak zásadních otázkách mají rozpor? A to jsem zde uvedla jen pár příkladů z mnoha.

     Z výše uvedeného je jasně vidět, že není možná jednota církve bez jednoty ohledně Božího slova. Máme tedy na vybranou, buď budeme jednotní, ale na úkor pravdy Božího slova – tzn., abychom měli jednotu, budeme si muset navzájem ustoupit z našeho chápání slova a najít nějakou zlatou střední cestu, anebo zachováme pravdu Božího slova, tak jak ji chápeme, ale za tu cenu, že nebudeme moci být v dokonalé jednotě s ostatními církvemi.

„Je zcela v pořádku dát najevo s čím nesouhlasíme v učení jiných církví, ale už není v pořádku tyto církve odsuzovat a dělat se lepší než ony.„

Co je důležitější? Jednota nebo pravda?

     Pánu Ježíši šlo velmi o jednotu, ale šlo mu také o pravdu. Co je tedy důležitější? Pravda nebo jednota? Řekli bychom, že obojí, a tak by to bylo to nejlepší. Ano, pravda + jednota = dokonalá Boží vůle. Pokud však není jednota ohledně pravdy Božího slova, pak nemůže být ani jednota mezi církvemi. Jsem přesvědčena, že pro Boha je důležitější pravda než jednota za cenu ztráty pravdy. Jestli jednota, tak pouze v pravdě. Proč? Protože sám Pán Ježíš je tou Pravdou. On je ta cesta, pravda i život. Pravda je velmi důležitá, pravda osvobozuje a pokud nám v některé oblasti života chybí poznání pravdy, neprožíváme plnost života, která je v Kristu. Boží slovo je pravda. Ježíš Kristus je ta pravda, a proto nemůžeme usilovat o jednotu za cenu ztráty pravdy. Ježíš je v dokonalé jednotě s Otcem, ale oni jsou v dokonalé jednotě, co se týče pravdy.

Láska je nejdůležitější

     Přestože kvůli rozdílům v chápání Božího slova nemůžeme být v jednotě se všemi církvemi, můžeme být vůči všem církvím v lásce. A to je Boží vůlí. Můžeme milovat naše bratry a sestry v jiných církvích, přestože věří jinak, přestože chápou věci z Božího slova jiným způsobem než my, dokonce i tehdy, když dělají chyby a špatná rozhodnutí. Máme se milovat jako sourozenci v Kristu navzájem. Láska svému bližnímu neudělá nic zlého, tak i my máme jednat vůči ostatním církvím tak, abychom jim neškodili – protože církve jsou tvořeny lidmi. Neměli bychom žádnou církev odsuzovat, i když dělá věci, se kterými nesouhlasíme. Na této zemi není a ani nebude žádná dokonalá církev, dokonce ani žádný dokonalý člověk, všichni děláme chyby. A přesto nás Bůh miluje. Žádná církev se nemůže pochlubit tím, že se nikdy ve své historii nedopustila chyb, a proto nemůže odsuzovat ostatní církve. Je zcela v pořádku dát najevo s čím nesouhlasíme v učení jiných církví, ale už není v pořádku tyto církve odsuzovat a dělat se lepší než ony.

Pozor na dva extrémy

     Existují totiž dva extrémy, na které musíme dát pozor, protože oba jsou špatné. Jeden extrém říká: buďme v jednotě, za každou cenu – i za cenu ztráty pravdy – přenesenými slovy bychom mohli tento extrém parafrázovat jako ,,láska“ bez pravdy – ale jak víme láska je dle Božího slova vždy v souladu s pravdou, takže zde vidíme, že tohle nemůže být Boží způsob.

     A druhý extrém, který říká: jen my jsme ta jediná církev, která ví všechno nejlíp, která dělá všechno nejlíp a jen nás si Bůh může použít. Ano, jsou církve, které mají poznání Božího slova na vysoké úrovni, jsou úspěšné ve všem, co dělají, ale ani to je neopravňuje začít si o sobě myslet, že jsou ti nejlepší a jediní možní pro Boha na této zemi. Přenesenými slovy lze tento extrém shrnout takto: ,,pravda“ bez lásky…, a na toto opět Boží slovo říká, že bez lásky nejsme nic. Takže to také není správná cesta.

     Abychom dosáhli v této věci vyváženosti, je třeba žít v pravdě, a zároveň v lásce. Jedině tak se vyhneme oběma extrémům. Jednoduše řečeno nebát se mluvit pravdu, které věříme, ale zároveň být v lásce vůči ostatním a nepovyšovat se.

Závěrem

     Sláva Bohu za každou církev, která věří a vyznává Pána Ježíše Krista jako našeho Pána a Spasitele a pracuje na naplňování Božích záměrů tady na zemi. Přestože jsme rozdílní, každá církev přinášející zvěst o Pánu Ježíši Kristu jako vykupiteli pracuje na Božím díle a jen Bůh je ten, který to jednou bude všechno rozsuzovat. Jednotlivé církve vedou pověření služebníci a Bůh každému z nich odplatí podle jeho skutků, zda činili jeho vůli nebo ne, Bůh jediný může nestranně, objektivně a spravedlivě rozsoudit všechno, co kdo na této zemi dělal. A nic není skrytého, aby to jednou nebylo zjeveno. Proto jednejme každý podle svého nejlepšího svědomí, studujme Boží slovo, držme se pravdy a jednejme v lásce. Jedině tak všichni poznají, že jsme opravdu učedníci Pána Ježíše Krista, budeme-li mít lásku jedni k druhým.

-ps-

„Jednoduše řečeno nebát se mluvit pravdu, které věříme, ale zároveň být v lásce vůči ostatním a nepovyšovat se.„