Podobenství o nepoctivém správci (Lukáš 16, 1 – 8)

1Svým učedníkům řekl: „Byl jeden bohatý člověk a ten měl správce, kterého obvinili, že špatně hospodaří s jeho majetkem. 2Zavolal ho a řekl mu: ‚Čeho ses to dopustil? Slož účty ze svého správcovství, protože dále nemůžeš být správcem.‘ 3Správce si řekl: ‚Co budu dělat, když mne můj pán zbavuje správcovství? Na práci nejsem, žebrat se stydím. 4Vím, co udělám, aby mne někde přijali do domu, až budu zbaven správcovství!‘ 5Zavolal si dlužníky svého pána jednoho po druhém a řekl prvnímu: ‚Kolik jsi dlužen mému pánovi?‘ On řekl: ‚Sto věder oleje.‘ 6Řekl mu: ‚Tu je tvůj úpis; rychle sedni a napiš nový na padesát.‘ 7Pak řekl druhému: ‚A kolik jsi dlužen ty?‘ Odpověděl: ‚Sto měr obilí.‘ Řekl mu: ‚Tu je tvůj úpis; napiš osmdesát.‘ 8Pán pochválil toho nepoctivého správce, že jednal prozíravě. Vždyť synové tohoto světa jsou vůči sobě navzájem prozíravější než synové světla.

„V tomto příběhu totiž vůbec nejde o peníze, nebo o podvádění. Jde o náš postoj k věčnosti.“

Toto podobenství jsem nikdy nechápala a ptala se Boha, co tím chtěl vlastně říct. Příběh je o nepoctivém správci, který špatně hospodařil s majetkem svého pána. Když to jeho pán zjistil, tak mu řekl, že má složit účty ze svého správcovství a že už nebude správcem. Ten správce byl chytrý, věděl, že až skončí se správcovstvím, začne úplně nová etapa života a bude si muset vydělávat na živobytí buď prací, nebo bude žebrat. Proto zavolal dlužníky svého pána, a jejich dluhy pokrátil, tím si získal jejich přízeň – a až skončí se správcovstvím, bude mít u nich otevřené dveře dokořán. Avšak nejvíc zarážející je to, že je zde napsáno, že si tento správce počínal prozíravě a synové tohoto světa jsou vůči sobě navzájem prozíravější než synové světla. To je naprosto skandální! Vždyť přece jednal špatně! Jeho jednání odporuje celému učení Bible. Ale Bůh mi ukázal, co měl tímto příběhem na mysli a je to velmi důležité poselství pro nás věřící!

V tomto příběhu totiž vůbec nejde o peníze, nebo o podvádění. Jde o náš postoj k věčnosti.

Nepoctivý správce byl prozíravý – neboli moudrý, chytrý, věděl, že končí jedna etapa jeho života a začíná nová. V této nové etapě života se však chtěl mít co nejlíp, nechtěl žebrat a ani nechtěl svou obživu obstarávat těžkou prací. Tak v dané situaci udělal všechno, co mohl, pro to, aby se v další etapě života měl čím jak nejlíp, a vyřešil to tak, že upsal dluhy dlužníků a ti mu pak za to mohli být celý život vděční a přijali jej do svých příbytků a z toho mu plynulo velké obohacení. Ano, ten správce nebyl věřící, jak se v příběhu píše, byl to syn světa, ne syn světla. A také po světsku vyřešil svou budoucí životní etapu a zajistil si ji tedy moc dobře.

A co my synové světla – Boží děti? Jak si počínáme my? My taky žijeme tady na zemi jednu etapu života a víme moc dobře, že tato životní etapa jednou skončí a přejdeme do druhé životní etapy, což je život v Nebi navěky s naším Zachráncem Ježíšem, který nás zachránil, díky své oběti na kříži. Také moc dobře víme, že v nebi budou odměny, že každý dostane odplatu za to, co tady na zemi dělal. Z toho nevyhnutelně vyplývá, že v nebi nebudou mít všichni stejnou odměnu a že tam jistě budou velké rozdíly mezi jednotlivými zachráněnými, protože i zde na zemi jsou velké rozdíly, jak jednotliví věřící následují Pána. Jsou věřící, kteří celý život jdou naplno za Bohem, podmaňují tělo, pracují na Božím díle a usilují, aby žili tak, aby se líbili Pánu (2. Kor. 5:9-10). Na druhou stranu jsou věřící, kteří jdou za Bohem jen tak tak a mají pro to mnoho různých výmluv. Synové světla – Boží děti – mnohdy tedy vůbec nejsou moudří ve svém počínání. Vědí, kam směřují, vědí, že jejich občanství je v nebesích, ale vlastně žijí jen jakoby pro tento život a nějaké odměny v nebi jsou jim úplně ukradené. To je jim tak vzdálené a nepředstavitelné…

Jsou věřící, ví, že jsou zachráněni a to jim stačí. Chtějí si hlavně prožít svůj požehnaný pohodlný živůtek tady na zemi. Mnozí mi na tento argument řeknou, že na tom ale přece až tak nezáleží, jestli v nebi budou mít nějaké odměny nebo ne. Někteří jsou schopni dokonce i říkat, že by jim nevadilo, kdyby do nebe přišli s tzv. ,,holým zadkem“, hlavně že budou v nebi. Na to však musím říct, že to je opravdu velmi naivní takhle myslet. Tady na této zemi jsme v porovnání s celou věčností jen chvilku, a téměř nikdo z nás nemá takový postoj, že je mu jedno, jestli bude bydlet v nějaké zahradní chatce, kde není voda ani topení, nebo bude bydlet v hezkém bytě, nebo domě. Taky nám není jedno, co jíme, co si oblékáme atd. Takže i tady na zemi, kde jsme jen chvilku, se každý z nás snaží, aby se měl dobře, to je přirozené a určitě správné, že se snažíme žít, abychom byli dobrým svědectvím pro ostatní. Ale jestliže nám není jedno, jakou kvalitu života žijeme zde na Zemi, jak nám může být jedno, co bude s námi v Nebi, kde je to opravdové bohatství? Jestli tam budeme jako ti nejposlednější s nulovou odměnou, kterým všechno shoří a zachráněni budou jen tak tak (1. Kor. 3:15), nebo převezeme od Pána nádherné odměny, ze kterých se pak budeme těšit celou věčnost (2 Kor. 5, 9:10)?

Ale jestliže nám není jedno, jakou kvalitu života žijeme zde na Zemi, jak nám může být jedno, co bude s námi v Nebi, kde je to opravdové bohatství?

I apoštol Pavel věděl, že stojí za to běžet naplno pro tu nepomíjitelnou nebeskou odměnu (Fil. 3:14, 2. Tim. 3:7-8, Zj. 3:11). Apoštol Pavel měl ohromné zjevení duchovní reality, zjevil se mu i Pán Ježíš, moc dobře věděl, že stojí za to i zemřít jako mučedník pro Pána Ježíše, protože věděl, že je před ním Nebe a tam obrovské odměny.

A to je přesně to, o co v příběhu o nepoctivém správci jde. V tom příběhu je ukrytá moudrost, a to, že Boží děti, by se měly chovat moudře a prozíravě ve svých postojích k věčnosti. A je zde použit příklad, jak jednají v obdobných situacích nevěřící a poukázáno na to, že jsou v tom moudřejší než Boží synové. Pán nás vede, abychom nepromarnili tuto příležitost a ukládali si poklady v Nebi (Mat. 6:20), abychom se v následující etapě života – na věčnosti – měli čím jak nejlíp. Je to jistě velmi aktuální poselství, protože mnoho věřících v dnešní době je natolik zahlceno všedními záležitostmi života, vyděláváním peněz, honbou za úspěchem a různými lákadly dnešní doby, svými zájmy, koníčky a společenskými vztahy, že jim úplně uniká tato skutečná realita života.

Věřím, že to je přesně to, co Ježíš chtěl tímto příběhem říct. Proto nás všechny chci povzbudit k tomu, abychom naplno šli za Ježíšem a hleděli k tomu nebeskému, které je věčné a shromažďovali si tak poklady v nebi, kde je nekazí mol ani rez ani inflace. A není to ani tak o výkonu a výsledcích, ale je to o tom, že nelpíme sami na sobě, ale máme Boha na 1. místě a s lásky děláme vše pro něj, posloucháme jeho Slovo a naplňujeme všechny ty dobré skutky, které pro nás připravil (Ef 2:10).

Milý čtenáři, jestli zatím nejdeš za Bohem vůbec, je nejvyšší čas začít, jestli jdeš za Bohem na půl plynu, tak je nejvyšší čas jít naplno, a jestli patříš k těm, co jdou naplno, tak sláva Bohu, nepolevuj! Věřím, že každý z nás máme na čem pracovat, abychom v následování Pána rostli. Takže jděme naplno a hledejme Boží království jako ještě nikdy. A vězme a nezapomínejme, že všechno, co děláme pro Boha zde na zemi, přináší velké požehnání nejen pro Nebe, ale i pro tento pozemský život (Mat. 6:33).

-ps-

podobné příspěvky

Share This