Odpírá nám Bůh požehnání, aby nás naučil trpělivosti?

Odpírá nám Bůh požehnání, aby nás naučil trpělivosti?

V dnešní době, kdy je nám dostupné zjevení pravdy Božího slova v téměř všech otázkách života, ďábel musí být ve svých lžích stále rafinovanější, aby mohl Boží děti obelhávat. A pokud si nedáme pozor a nebudeme pozorně studovat Boží slovo, můžeme se snadno nechat obelhat a tím i okrást o Boží požehnání.

Boží děti správně věří, že Bůh je dobrý a miluje člověka, správně také věří tomu, že Bůh chce, abychom byli trpěliví. A tak si daly dohromady, že Bůh nám někdy odepírá požehnání, aby nás naučil trpělivosti. Už jsem hodněkrát slyšela, jak někdo vyprávěl, že Bůh mu roky nedal nějaké požehnání, aby ho naučil trpělivosti. Myslí to ve skutečnosti dobře, ale jsem přesvědčena, že to tak není. Primárním důvodem pro to, že některé věci nepřicházejí do našeho života tak rychle, jak bychom si přáli, není Boží záměr – budování naší trpělivosti. Pokud tomu však takto věříme, snadno se můžeme dočkat ovoce své víry.

Proč někdy musíme čekat?

Bůh už dávno zaopatřil obětí Pána Ježíše Krista na kříži všechno k tomu, abychom mohli prožít požehnaný život tady na zemi a očekává, že si vírou podle Božího slova přivlastníme do našich životů vše, co je obsahem Jeho slavného vykoupení. Víra je duchovní princip, který vždy funguje a přináší ovoce. Pokud se nám delší dobu nedostává nějakého požehnání, přestože věříme, je to většinou z těchto důvodů:

1. Ještě nejsme dostatečně zralí pro přijetí daného požehnání – Bůh je chce dát, ale ví, že by nám to v danou chvíli mohlo přinést víc škody než užitku a tak čeká On na nás, až dorosteme a budeme připraveni, ne my na Něho (nikdy se to netýká oblasti zdraví!).
2. Požehnání, za něž věříme, nezávisí jen na nás, ale taky na druhých lidech a jejich rozhodnutích (týká se hlavně mezilidských vztahů).

A konečně 3. důvod: požehnání se nezjevuje, protože překážka, která tomu brání, je na naší straně a je na nás, abychom ji odstranili (např. nedostatek poznání a moudrosti, víra postavená mimo Boží slovo, život v hříchu, špatná setba, kterou jsme nedali do pořádku, atd.)

Bůh tedy neotálí záměrně s naplněním nějaké potřeby jen proto, aby nás naučil trpělivostii, přestože bezesporu Jeho vůli je, abychom byli trpěliví. Vždyť bez trpělivosti ani není možné dosáhnout plnosti Božího požehnání. Jak je psáno v Židům  6:12  ,,proto neochabujte, ale vezměte si za vzor ty, kdo pro víru a trpělivost mají podíl na zaslíbení“.  Z kontextu předchozího textu tak nutně vyvstává důležitá otázka: Jak se tedy vůbec mohou Boží děti učit trpělivosti, když Bůh nám záměrně neodpírá požehnání, aby nás trpělivosti naučil?

Níže si vysvětlíme, že trpělivost je pouze prostředkem k dosažení cíle, jakýmsi „vedlejším produktem“ naší opravdové cesty za Bohem. Je to ovoce ducha, které máme nést a neseme je, když opravdu zůstáváme v Něm.

„trpělivost je pouze prostředkem nutným k dosažení cíle.„

Nezralost

     Pokud je to naše nezralost, která brání přijetí určitých Bohem připravených požehnání, pak jistě musíme být celou dobu, co za tu věc věříme, hodně trpěliví. Ale budování trpělivosti není příčinou, proč věci nejsou tak rychle, ale pouze vedlejším, velmi důležitým produktem v tomto procesu. Příčinou je naše nezralost, ne Boží svrchované rozhodnutí nás nějaký čas potrápit a tím nás naučit trpělivosti. Pokud si uvědomujeme, že některé věci zkrátka nemáme pro naši nepřipravenost, pak nás to celou tu dobu čekání zároveň motivuje k růstu a budování našeho charakteru. Zatímco, kdybychom se domnívali, že příčinou dlouhého čekání je učení trpělivosti, pak můžeme trpělivě a pasivně čekat se založenýma rukama a čekat a čekat a čekat, a Boží požehnání stejně nepřijde, protože zatímco jen trpělivě čekáme, stále nejsme připraveni.

     Příklad toho může představovat finanční růst v životě věřícího. Mít hojnost všeho k užívání a ještě nadbytek pro každé dobré dílo je Boží vůlí pro každého věřícího (2. Kor. 9:8). Někteří lidé se na základě tohoto verše rozhodnou např. věřit za statisícové příjmy – na tom samozřejmě není nic špatného. Avšak v tomto ohledu jsou hodně důležité naše postoje k financím, připravenost toto požehnání udržet, správně s ním naložit a s přijetím tohoto požehnání nepadnout v charakteru. Proto v oblasti financí je Boží vůlí růst v závislosti na naší připravenosti. Začneme v tom místě, kde jsme byli v den našeho znovuzrození a pak rosteme až do plnosti Boží vůle v této oblasti. Okamžité zjevení velkého finančního požehnání by mohlo u nepřipraveného člověka napáchat víc škody než užitku, a to Bůh nechce. Bohu jde nejvíc o náš charakter, protože charakter je to, co udrží jakékoliv požehnání, které nám Bůh chce svěřit. Avšak bez charakteru a se špatnými postoji padneme a z požehnání nakonec nebude nic.

Nezáleží jen na nás, ale i na druhých lidech

     Pokud se naplnění určité potřeby nezjevuje proto, že nezávisí jen na nás, ale taky na druhých lidech a jejich rozhodnutích, pak i v této situaci nezbývá než růst v trpělivosti. Učíme se tímto trpělivosti, ale prvotní příčina, proč se požehnání nezjeví v krátké době, není, že by Bůh měl záměr odepřít nám po nějakou dobu své požehnání, aby nás naučil trpělivosti. Jak vidíme, opět, trpělivost je pouze prostředkem nutným k dosažení cíle.

     Například svobodný mladý muž věří za manželku od Hospodina, ale ta přijde až po 5 letech jeho víry, ne proto, že by ho chtěl Bůh učit trpělivosti, ale proto, že před 5 lety jí bylo teprve 13 a v tomto věku bylo pro vztah příliš brzo.

Škola víry

     Samozřejmě každý z nás se učíme chodit ve víře, protože chození ve víře v Boží slovo je třeba se učit a nespadne nám do klína samo od sebe. I z toho důvodu se může stát, že za určitou potřebu můžeme věřit déle, než se zjeví v našem životě.

     Např. Boží vůlí je, aby se naše uzdravení, které máme v Kristu, fyzicky projevilo v co nejkratší době, tak jako v dobách, kdy Ježíš žil na zemi. Ježíš vždy všechny nemocné uzdravil hned, popřípadě se uzdravení projevilo v krátké době – a On je stejný i dnes. Avšak když se učíme chodit ve víře, kolikrát nám samotným trvá různě dlouhou dobu, než přesvědčíme sami sebe a naplno uvěříme Božímu slovu, než podmaníme náš jazyk, který chce mluvit pochybnosti, atd. Dobrá zpráva je, že každý, kdo se učí, se dřív nebo později naučí.

Mezilidské vztahy

     Kromě toho život sám o sobě připravuje spoustu příležitostí, jak trpělivost trénovat. Stačí se podívat jen na oblast mezilidských vztahů, kolik musíme mít trpělivosti s druhými lidmi. Lidé kolem nás nejsou dokonalí a přestože jako věřící spějeme k dokonalosti, tak nikdy úplně dokonalí nebudeme. Všichni rosteme, ale ne všichni se nacházíme ve stejné fázi růstu. Čistě teoreticky by mělo platit, že ti, kteří jsou déle v Kristu, by měli mít za sebou delší kus cesty v práci na svém charakteru. Často však tomu tak není. Abychom spolu dokázali vyjít, potřebujeme chodit vůči sobě v lásce a láska je trpělivá (1. Kor. 13:4). A dále čteme v 1. Tesalonickým 5:14: ,,se všemi mějte trpělivost“.

Absurdní argumenty

     Bůh říká, že my, ač jsme zlí, umíme dávat svým dětem dobré dary, čím spíše náš nebeský Otec dá dobré těm, kdo Ho prosí (Mat. 7:11)? Nikde v Bibli nenacházím příklad, že by Bůh někomu něco dobrého odepřel s tím záměrem, aby ho naučil trpělivosti. Nyní si zkusíme jednotlivé argumenty, které lidé přisuzují Bohu, aplikovat do lidského běžného života…

     Např. dítě je nemocné a matka mu nedá lék nutný k uzdravení, protože ho chce naučit trpělivosti, nebo matka nesplní přání své pětileté dcery a nedá ji žiletky na holení, protože ji chce naučit trpělivosti, atd.

     Na těchto příkladech je jasně vidět, jak absurdní tyto argumenty jsou, o to víc však jsou absurdní, když je přisuzujeme Bohu. Když si uvědomíme, že Bůh takto nejedná, pomůže nám to lépe poznat charakter našeho milujícího Otce.

     Navíc, pokud budeme věřit a promlouvat svou víru v tom smyslu, že Bůh nám někdy odepírá požehnání proto, aby nás naučil trpělivosti, pak podle této naší víry se nám bude dít. Víra totiž vždy funguje, ale pokud naše víra není založena na Božím slově, nemůže nést Boží ovoce.

„Nikde v Bibli nenacházím příklad, že by Bůh někomu něco dobrého odepřel s tím záměrem, aby ho naučil trpělivosti.“

Utrhnout stéblo plevele je snadnější než porazit vzrostlý strom

     Uvedu další příklad. Nějaký člověk věří za uzdravení, zároveň však věří a vyjadřuje svou víru v tom smyslu, že skrze tuto nemoc může mít Bůh záměr jej něčemu naučit, třeba trpělivosti, a proto Bůh s projeveným uzdravením na jeho těle může nějakou dobu otálet. Ďábel mu může velmi snadno pošeptat do ucha, že Boží vůlí je uzdravit jej až za 5 let, aby se skrze to naučil trpělivosti. Pokud ten člověk nemá poznání Boží vůle, tak snadno přijme tuto lež jako ,,Boží vůli“ pro svůj život a roky trpělivě snáší nemoc. Nehledě na to, že jak uplyne 5 let, může pak ďábel přistoupit znovu a pošeptat, ,,ještě 2 roky, za těch 5 let ses ještě nenaučil dost trpělivosti“ nebo ,,toto je zkouška od Boha“, atd. Člověk který nemá zjevení Boží pravdy, toto snadno přijme a pak nechodí v Božím požehnání.

     Ale co horšího – na tomto příkladě zároveň ukážeme, že to může být i velmi nebezpečné, věřit takovým lžím. Když několik let necháme působit nějakou nemoc, ona se za tu dobu může rozvinout natolik, že pak už ani nebudeme mít víru (sílu) s tím něco udělat. Kdybychom se ale s nemocí vypořádali v době, kdy ještě byla v počátečním stadiu, bylo by to pro naši víru mnohem lehčí. Porazit vzrostlý strom vyžaduje vždy větší víru (sílu) než utrhnout stéblo plevele. S Bohem samozřejmě můžeme zvládnout všechno. Chceme-li však porazit vzrostlý strom, budeme muset o to více proměnit své myšlení, abychom na to měli víru. Nebylo tedy jednodušší hned na počátku vytrhnout malou rostlinku, než přikázat vzrostlému stromu, aby se vykořenil a přesadil se do moře?

     S žádným zlem se nemáme mazlit, ani jej tolerovat. Pokud zlo budeme tolerovat, rozmnoží se, zhorší se, rozhodně nezůstane stejné. Nemoc je zlá, nemáme ji proto tolerovat od samého počátku a rozhodně se nedomnívat, že Boží vůle je, abychom nějaký čas zůstávali v nemoci.

Co dělat, když se naplnění Božího požehnaní nezjevuje tak rychle, jak bychom si přáli?

     Je tedy víc než jasné, že ne vždy se v našem životě zjeví Boží požehnání ihned, avšak můžeme mít jistotu, že to není proto, že by nám Bůh chtěl odepřít něco dobrého (Ž 84:12), jak už jsme popsali výše. V přísloví se píše, že dlouhým čekáním zemdlívá srdce, kdežto naplněná touha je stromem života. Věřím, že Bůh má pochopení pro všechny, kdo na něco déle čekají, On má s námi soucit a chce naplnit žádosti našich srdcí. Dává nám návod, jakým způsobem do toho máme vstoupit. Říká nám, co v takovém případě dělat: Hledej blaho v Hospodinu a dá ti žádosti srdce tvého (Žalm 37:4), nebo Hledejte nejprve Boží království a jeho spravedlnost a vše ostatní vám bude přidáno (Mat. 6:33).

Pokušení zklamání a kam vede

     Pokušení zklamání přichází v době, kdy se nedějí věci podle našich představ, je však třeba je včas identifikovat a odmíntout. Zklamaný člověk má tendenci nevěřit už Bohu, říká: ,,Bůh mi nepožehnal, tak to nemá smysl v Něho věřit, jdu do světa a budu žít jako nevěřící“, anebo do světa neodejde, ale stane se vlažným křesťanem. Hluboce soucítím se všemi zklamanými lidmi, cítím lítost spolu s nimi, chápu, jak velkému pokušení tito lidé čelí, avšak přes všechno pochopení a lítost s těmito lidmi vím, že zůstávat ve zklamání vede jen do porážky. Dokud se litujeme, zůstáváme na dně, Bůh však těší sklíčené a povzbuzuje je, aby se vzchopili a šli dál.

     Vždy je třeba si uvědomit, že jediným zdrojem požehnaného života je Bůh, On je ta cesta, pravda i život (Jan 14:6), kromě Něj žádné jiné cesty není. Když se od Něho odvrátíme jen proto, že nedošlo podle našich představ k naplnění určité potřeby, naše problémy nevyřešíme, jen je prohloubíme. Navíc tím nepřímo dáváme najevo, že nám jde víc o Jeho požehnání než o Něho samotného a to není zrovna nejlepší postoj.

     Když se na základě zklamání člověk rozhodne odejít do světa, nebo „zvlažnět“, Bůh nesestoupí z trůnu a nebude ho na kolenou prosit, aby to nedělal. On ho nechá jít, protože mu dal svobodnou vůli. Tak jako Otec marnotratného syna, nechal jej jít do světa. On nechá všechny nasytit se svými plány. Nakonec člověk stejně zjistí, že roky zklamání, jsou nejen ztrátou drahocenného času, ale i ztrátou Bohem daných příležitostí. Nakonec stejně jako marnotratný syn zjistí, že vykročil špatným směrem.

Rychlá řešení z těla

     Svět i tělesné myšlení nabízí rychlá řešení, avšak tato rychlá řešení nejsou založená na Božím slově, proto nemohou přinášet požehnání. Zpočátku to tak nemusí vypadat, ale dřív nebo později se každý strom pozná podle ovoce. Bůh má však úžasné záměry s námi, a to, aby učinil našemu očekávání „konec přežádostivý“, jak píše v Jer. 29:11 kralický překlad:  Nebo já nejlépe znám myšlení, kteráž myslím o vás, dí Hospodin, myšlení o pokoji, a ne o trápení, abych učinil vašemu očekávání konec přežádostivý. Někdy je třeba i čekat na to, než se zjeví ten Boží přežádostivý výsledek, ale o to víc to pak stojí za to a o to víc nás to pak požehná a posune kupředu. Sláva Bohu!

-ps-